Střepy

Karel Kryl

1:Dmulici leží stín spuštěný z vAesmírDmu,
spadaly do hlubin figurky z pAapíru,
  Am G F#(-) F E
jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil,
zbDmudou ti oči prGmo slzy Dma střepy z rozbitého zArcadla sn[(Ami)]ů.
2:Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
tvé oči uvidí odporné divadlo,
všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
*:BrDmoukáš si pBomalu tesklivou mDmelodii,
když bloumáš Bulicí, cítíš se sDmám,
vyčteš si z křCišťáluB tAěžkou mDmelancholii,
říkáš si: mBěsíci, jsi starý krAám!
3:Městem se míhají opilá zrcátka,
oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zBrcAadla snDmů.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:22:20.782+00:00
Výsledky hledání: